1.díl. Kapitola G: Církevní poměry

1.díl. Kapitola G: Církevní poměry

Církevní poměry
První osadníci, kteří se usadili v našem údolí, byli katolíci.
V době reformace se místní obyvatelé přiklonili luteránské víře, která tu převažovala po sto roků. Protireformace naši ves opět pokatoličtila. Po vydání Tolerančního patentu ze 13. října 1781 bylo umožněno i jinověrcům, aby se ve vsi usadili. V novější době přibývá lidí bez vyznání. Od doby rekatolizace v 17. století početně převažují katolíci. Při sčítání r. 1930 se 1335 obyvatel hlásilo ke katolické víře. Kromě nich bylo napočítáno 14 evangelíků, 4 starokatolíci a 143 bezvěrců. Katolíci spadají pod farní kostel v Mníšku, evangelíci pod evangelický farní úřad v Liberci.

O kostele v Mníšku
Kdy byl v Mníšku postaven první kostel, se již nedá zjistit. Z písemného dokladu z r. 1422 lze zjistit, že tehdy ještě kostel v Mníšku nebyl. V první třetině následujícího století 1521 tu snad již stál kostelík nebo kaple. Za reformace 1570, už tu stál prostornější chrám. Za Třicetileté války kostel značně utrpěl, zejména 1645 od Švédů. Kostel byl ve špatném stavu a musel být několikrát, zejména 1680, opravován. 3. června 1739 byl položen základní kámen ke stavbě nového kostela, který byl dokončen 1740. Stavba stála 2902 fl.51 kr. 2 feniky.

27. září 1740 byla na věži umístěna makovice. Tehdy postavený kostel slouží svému účelu dodnes, doznal však řady oprav a vylepšení. Má hlavní oltář na počest sv. Mikuláše a dva vedlejší oltáře. Ve věži jsou tři zvony. O kostele a jeho zařízení se píše podrobněji v Historii obce Mníšek od stejného autora s. 163.

Mníšečtí faráři
Není známo, zda měl Mníšek vlastního duchovního již v době před reformací. Za reformace tu působili luteránští pastoři. První písemně doložený je v letech 1570 - 1583 pastor Wenzel Kemmel. Farní pozemek ležel na hranici s Oldřichovem a táhl se až na zdejší obecní pozemky.
V té době doznaly farní pozemky výměnami dnešní rozlohy, od mníšeckého kostela až po Scharfberg.

Od r. 1601 je uváděn pastor Paul Becker, který začátkem protireformace v r. 1624 musel jako exulant opustit svoji farnost a najít si nový asyl v protestantské cizině.

V letech 1624 - 1674 se o duchovní blaho mníšeckých staral děkan z Frýdlantu, občas však některé církevní funkce zastali liberečtí duchovní.

Po zřízení farní stanice Wittig (1674) spravoval církevní obvod Mníšek ten který farář z Wittigu. Teprve 1767 se Mníšek stal opět samostatným farním obvodem.
Jako faráři doposud v Mníšku působili: 1767 - 1774 Johann Christoph Just z Police († 13. listopadu 1792 jako farář v Raspenavě), 1774 - 1779 Thaddäus Seiberer (nar. 26. listopadu 1738 v Jablonném, † 21. února 1810 v Rochlicích.), 1780 - 1798 Johann Schindler (nar. 1739 v Jablonci † 15. července 1801 ve Vratislavicích), 1798 - 1803 Karl Maukisch (nar. 6. března ve Frýdlantu, † 27. srpna 1804 v Novém městě p. Sm.), 1804 - 1814 Anton Worf (nar. 2. února v Raspenavě, † 31. července 1814), 1814 - 1820 Karl Streit (nar. 30. listopadu 1761 v Liberci,† 26. května 1820), 1820 - 1829 Max Hölzel (nar. 1779 v Liebenau, † 29. dubna 1849 ve Wiese), 1829 - 1842 Anton Möller (nar. 1. listopadu 1784 v Liberci, † 24. února 1842), 1842 - 1850 Anton Ullrich (nar. 15. října 1786 v Liberci, † 7.října 1865 v Novém Městě p. Sm.), 1850 - 1855 Josef Pohl (nar. 20.října 1809 ve Frýdlantu, † 1. listopadu 1879 tamtéž), 1855 - 1863 Anton Seibt (nar. 8. května 1814 v Liberci, 29. ledna 1892 tamtéž), 1864 - 1877 Stefan Ressel (nar. 22. srpna 1820 v Rückersdorfu † 19. listopadu v Raspenavě), 1877 - 1881 Franz Schwertner (nar. 6. června 1826 Wittig, † 12. dubna 1896 tamtéž), 1881 - 1897 Franz Wildner (nar. 3. ledna 1838 v Luhu, † 5. září 1920 v Raspenavě), 1898 - 1901 Ernst Langenäcker (nar. 29. července 1862 v Liberci, † 27. května 1914 v Hrádku nad Nisou), od 1904 Josef Dutý (nar. 25. září 1864 v Nových Pavlovicích).

V letech 1807 až 1919 měl každý farář fundovaného pomocného duchovního (kooperátora). Toto místo zastávali: 1807 - 1820 Franz Herzig z Neundorfu (nar. 2. července 1785, †16. října 1840 jako farář ve Vratislavicích), 1821 - 1837 Franz Bernard Hoffmann z Liberce (nar. 16. srpna 1796, † 6. června 1866 jako farář v Raspenavě), 1837 - 1851 Anton Seibt z Liberce (nar. 8. května 1814, † 29. ledna 1892 jako pensionovaný mníšecký farář v Liberci), 1851 - 1871 Wilhelm Brauer z Johnsdorfu (nar. 19. prosince 1825, † 6. ledna 1871), 1871 - 1877 Franz Sommer z Hegewaldu (nar. 11. dubna 1846, † 16. června 1916 ve Frýdlantu), 1877 Josef Tuma z Vysokého Mýta (nar. 30. června 1851, † 3. června ve svém rodišti), 1878 - 1880 Franz Wohlmann z Netolic (nar. 23. března 1837, † jako starokatolík v Kemptenu v Bavorsku), 1880 - 1881 Franz Iraner z Luhu (nar. 1838, † 1920 jako penzionovaný raspenavský farář), 1888 - 1890 Karl Klinger z Liberce (nar. 14. září 1863, penz. 1924 jako profesor náboženství ve svém rodišti), 1891 - 1898 Franz Röder z Liberce (nar. 6. ledna 1868, † 6. září 1923 jako rochlický farář), 1899 - 1907 Ferdinand Schwind z Krásného lesa (nar. 23. března 1875, nyní děkan v Ústí), 1907 - 1908 Franz Knobloch z Eichicht (nar. 22. listopadu 1878, nyní farář v Ringelshainu), 1908 - 1910 Josef Zmitko z Nového Bydžova (nar. 6. května 1874, nyní farář v Třiblicích), 1911 - 1913 Peter Haas z Dilmaru (nar. 2. května 1877, †21. ledna 1917), 1913 i 1914 Karl Röhn z Hrádku n. N. (nar. 8. října 1884, nyní katecheta ve Smržovce), 1914 - 1915 Stanislav Weber z Hlivic (nar. 23. října 1885 nyní ve Vratislavi), 1915 - 1917 Johann Töttig z Georgswalde (nar. 26. dubna 1888). A1918 - 1919 Heinrich Heine z Horního Jindřichova (nar. 29. března 1892, nyní v Chrastavě).

Příjmy dřívějších duchovních
Příjem evangelických pastorů sestával z poplatku na štolu (Stolagebühr), daně ve stříbře a obilního desátku, které musely odvádět obce spadající pod faru a také z výnosu farního pozemku, na jehož obhospodařování museli farníci odpracovat určitý počet dní orby a sečení.
První církevní pozemek dostala fara za pastora Wenzela Kemmela, 3. dubna 1583 prodal Caspar Jonas v Oldřichově svůj teprve nedávno zakoupený les faráři za 61 kop. Možná, že pomístní název "Pfarrhain"je připomínkou onoho lesa. 12. března 1579 zakoupili rychtáři z Mníšku a Oldřichova "kus lesa, farské léno s obytnými staveními a loukou v Oldřichově" za 81 kop. Zdá se tedy, že k farským pozemkům patřily i pozemky a nemovitosti v Oldřichově. 24. února 1572 prodal sedlák Georg Elstner obcím Mníšek, Oldřichova Fojtka ze své mníšecké nemovitosti za 73 kop pozemek o výměře jednoho putu, který byl určen jako farský pozemek. Protože tento pozemek málo vynášel, byl 21. března 1579 výměnou získán nový jedenapůl prutu velký pozemek, který existuje dodnes, jen poněkud zmenšený občasnými prodeji pozemků. 
Ze svých příjmů museli faráři odvádět daň (Pfarrherrensteuer). Pastor W. Kemme1 odvedl 1579 30 gr. daně, 1590 je uváděna půlroční daň 15 gr. Pastor Paul Secker platil r. 1601 1 tolar 7 argentů 9 feniků, 1607 ve třech termínech po 54 gr, 1614 ve dvou termínech po 15 gr a 1618 taktéž po 15 groších.
Po skončení protireformace připadly výnosy z mníšecké fary nejdříve frýdlantskému děkanovi, od 1674 ale faráři ve Wittigu. Podle zprávy z 15. ledna 1677 dostal tamní farář z Oldřichova na desátcích ročně po 6 kopách žita a ovsa a 28 kr. stříbra. Podle inventáře z 22. dubna 1707 byla daň odváděna na sv. Havla, desátek (6 strychů a 2 věrtele žita a tolikéž ovsa) se měl odvádět "ve starých mírách".

Podle listin z 18. století odváděli oldřichovští sedláci na desátcích 15 strychů a 2 věrtele a 1 měřici žita a stejné množství ovsa. Každý sedlák vykonal určité množství práce s potahem, za což dostal "kus jídla" a čeledín spropitné. Zahradníci a domkáři museli půl dne sekat (kácet). Penězi zdaněny byly dvě zahrady čp. 32 a 33, které kdysi tvořily jeden celek.
Na začátku druhé protireformace se občas v Mníšku zdržovali jezuité. Církevní účet z r. 1652 říká: 1650 na 7. prosince P. Anthony zde kázal a obdržel na stravu 1 kopu 47 grošů 5 feniků. 1651 tu jeden páter jezuita několikráte kázal a obdržel 3 kopy 46 grošů. 1652 na Svatodušní svátky tu kázal kaplan. Podle církevního účtu z r. 1653 uprchlý duchovní Hans Elsher vzal s sebou 14 kop 7 gr. 5 fen. církevních peněz.
Doklad z 14. dubna 1767 vyčíslil desátek v Oldřichově na 6 strychů 1 věrtel 1 osmina žita a stejné množství ovsa. Mohlo se taky platit penězi, v tom případě se za strych žita platilo 1 fl. 30 kr a za strych ovsa 45 kr.

Obyvatelé Filipky žádný desátek neplatili. Robota na farských pozemcích byla později nahrazena peněžitou daní, která v Oldřichově činila 4 fl. 15 kr. Byla rozdělena takto: čp. 9, 11, 16, 49 a 50 platily po 18 kr., čp. 8 11 kr., čp. 1, 88, 3, 4, 14, 20/68, 15/104, 18/19, 25, 84, 38, 39, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 59 a 60 po 7 1/2 kr. a čp. 82 4 kr., což dohromady činí výše uvedené 4 fl. 15 kr.
Stavba fary v Mníšku zavázala vsi Oldřichov a Filipku (na základě svolení obyvatel) "na věčné časy" (Für immerhinnige Zeiten) k placení ročního příspěvku 2 fl. 20 kr.
Podle "specifiky farních příjmů" se faráři ve Wittigu platilo: za kopulaci 1 fl. 30 kr., za ohlášky 30 kr., za zápis do matriky 6 kr., za pokřtění 22 kr, 3 fen., za zápis 3 fen, od každého kmotra 4 kr. 4 1/2 fen., za poděkování nebo žádost 3 kr., za velký pohřeb s průvodem a mší svatou 1 fl. 45 kr., na malý pohřeb s průvodem a mší 1 fl. 12 kr., za zpívané rekviem 1 fl., za zádušní mši 1 fl. 30 kr a od každého zpovědníka o všech čtyřech obětních dnech pokaždé 4 1/2 fen.

Farní doklad z r. 1767 uvádí daně následovně: od otce dítěte při křtu 30 kr., za zapsání 3 kr., od každého kmotra 5 grošíků nebo 3 kr. 4 1/2 fen., za uvedení šestinedělky 12 kr., jako obětní peníz od každé osoby 4 1/2 fen., za oddání bohatých 1 fl. 45 kr., za oddání chudých
1 fl. 30 kr., za trojí ohlášky 30 kr., za zápis do knihy 6 kr, za poděkování nebo žádost 3 kr., za velký pohřeb včetně mše svaté 1 fl. 45 kr., za malý pohřeb včetně mše 1 fl. 12 kr., za pohřeb bez mše o 30 kr. méně, za odvoz mrtvého od domu 15 kr., za zpívané rekviem 1 fl., za ohlášení mše 3 kr., za tichou mši 30 kr., za zádušní mši 1 fl. 30 kr.
Podle starého zvyku farář dostal od nevěsty kapesník nebo místo toho 20 - 30 kr.
Novou povinnost převzaly vsi Oldřichov a Filipka (stejně jako jiné) u příležitosti ustavení pomocného duchovního (kooperátora).

16. března 1811 prohlásila obec Oldřichov, že je ochotna zaplatit ročně 8 fl. jako příspěvek na kaplana. Filipka se uvolila k příspěvku 1 fl. 30 kr. ročně. Příslušnou smlouvu potvrdila za Oldřichov šolc Anton Pietsch a za Filipku rychtář Augustin Aagsten. Doklad má stejné znění pro obě obce: "My, níže podepsaní ve jménu všech usedlých sedláků, zahradníků a domkářů obce Oldřichov, která patří pod panství Liberecké a církevní obvod Mníšek, přiznáváme veřejně, zejména tam, kde je toho zapotřebí: poté, co na naši nejponíženější žádost byl nám guberniálním výnosem ze 20. srpna 1809 k vydržování duchovního kooperátora v Mníšku z církevního fondu ročně povoleno 230 fl., taktéž od naší nejmilostivější vrchnosti ročně přidáno 40 fl., a uvedením tohoto pomocného duchovního naše bohoslužby, duchovní péče a křesťanské vyučování na škole k našemu uspokojení podporovány budou, tak zavazujeme se ve jménu všech usedlých obyvatel obce Oldřichov dobrovolně za nás a za naše potomky, že pokud bude v Mníšku duchovní kooperátor a tamtéž bude poskytovat potřebnou výpomoc v duchovní péči, my jemu k jeho platu každoročně přidáme 8 fl., slovem osm zlatých vídeňské měny, kterýžto obnos bude rozpočítán na všechny obyvatele, bude přednostou obce vybrán a duchovnímu panu kooperátorovi ke konci každého roku hotově vyplacen.
Jako jistotou tohoto každoročního příspěvku zastavujeme svůj veškerý majetek vůbec a zvláště pozemky a domy, pro případné soudní jednání, kdyby roční příspěvek 8 fl. nebyl včas zaplacen.
Na důkaz toho jsme tento závazný list, který i bez našeho pozdějšího vědomí může být zanesen do pozemkových knih, a tam, kde by bylo potřeba, může být zanesen, ve jménu a s vědomostí všech usedlých obyvatel Oldřichova vlastnoručně podepsali.
Tak se stalo v Oldřichově, 16. března 1811. Tento zavazující list je v celém obsahu povolen od královského zemského gubernia. Praha, 20. října 1811
L. S. F. G. Kolowrat
B. Schmied, c. k. guberniální rada Zaneseno do dlužní a zástavní knihy Libereckého panství
Salomon, knihvedoucí
V novější době už se příspěvek na kooperátora neplatí. Patronát nad církví, který příslušel tomu kterému majiteli Libereckého panství, převzal koncem roku 1929 stát.

Církevní otcové
Každá církevní obec měla dříve svého církevního otce. Jeho služba byla neplacená, jako čestný úřad. Církevní otcové měli za povinnost, svědomitě schraňovat a účtovat peníze vybrané na církevní dani, jakož i ostatní příjmy z míst ve svém obvodu, a i jinak poctivě předsedat církvi. Každý církevní otec musel složit přísahu. Jako církevní otcové pro Oldřichov jsou uvedeni: 1652 a ještě 1667 Hans Sterz, 1700 Georg Passig a 1739 Hans Georg Hübner. Přibližně od třetí čtvrtiny 18. století není uveden žádný zdejší církevní otec. Vybírání a zúčtování příjmů církve náleželo v následující době vrchnímu církevnímu otci.
Církevní služby, které vykonávali církevní otcové, převzal později placený kostelník (srvn. Dějiny Mníšku od stejného autora).


Místní plány na stavbu kostela.
Vícekráte se v Oldřichově vynořila myšlenka, že by se v obci mohl postavit vlastní kostel. Dokonce i obecní zastupitelstvo se na přelomu 19. století zabývalo touto otázkou. 2. prosince 1898 obec zvolila komisi pro stavbu kostela, která byla schválena místodržitelstvím v Praze 8. ledna 1899 pod č. 18.962 a potvrzena okresním hejtmanstvím ve Frýdlantě 16. dubna 1899 pod č. 1325. V následující době byly složeny finanční dary od některých mecenášů. Až do roku 1902 dosáhl fond pro výstavbu kostela výše 1111 K 26 h. V dalších letech pak vůle k výstavbě vlastního kostela doznala určitého ochromení a brzy na to následující světová válka zavdala příčinu k zastavení činnosti komise pro výstavbu kostela.

Kaple a sochy
Náboženské cítění některých obyvatel dala vzniknout dvěma kaplím a několika sochám. Není známo, kdy byly kaple postaveny, ale obě jsou vysvěcené. Kaple stojící na pozemku čp. 16 s Bolestnou Matkou Boží byla 1861 zbourána kvůli stavbě silnice. Za podpory dobrodinců (Kajetan Franze čp. 9 a jiní) byla na jiném místě, stejného pozemku znovu postavena a vysvěcena. Údržba kaple přísluší majitelům statku čp. 16 a čp. 104. Sedlák Josef Pfeifer z čp. 16 se svého času spolu s tehdejším majitelem hospodářství čp. 104 zavázal za sebe i za své nástupce k údržbě.
Druhá kaple, vybavená obrazem Svaté rodiny, stojí na pozemku statku čp. 19, také u silnice. Sedlák Ambros Arnold čp. 19 se postaral o udržování. K tomu se zavázal i do budoucna, ne však za své nástupce. Obě kaple jsou bez nápisů a neexistuje fond na jejich údržbu.
Na pozemku statku čp. 54 stojí kříž na kamenném podstavci. Zřídil jej 1807 sedlák Anton Morche čp. 38 a Josef Passig čp. 39. Kříž je též vysvěcený. Původně na něm nebyl nápis, až při obnově 1922 byl vyryt text: "Ó člověče, nejdi kolem bez pozdravu, pomni, že Bůh je tvůj otec" (O Mensch, geh nicht ohne Gruss vorbei, bedenk, dass Gott dein Vater sei). Údržba kříže náleží k povinnostem majitelů obou jmenovaných usedlostí. Existuje také udržovací fond 10 fl. bankocetlích, který byl složen 30. prosince 1808 na frýdlantském úřadě. V době založení fondu činil kapitál 13 fl. 17 1/2 kr.
Kříž na kamenném podstavci na pozemku bývalé šolcovny čp. 6 nechal postavit 1867 tehdejší majitel krčmy Anton Pietsch. Kříž je železný. Zřizovatel přislíbil údržbu kříže jménem svým i svých následovníků ve vlastnictví. Udržovací fond není.
Na pozemku čp. 76 těsně vedle domu stojí litinový kříž na pískovcovém podstavci. Zřídil jej 1861 domkář Josef Schöler z čp. 76. Kříž je vysvěcený, na podstavci je nápis: „Ó, pojďte a poklekněte v pobožnosti, a modlete se ke svému Vykupiteli, který pro viny vašich bratří skončil svou pouť na kříži. Otče, do tvých rukou poroučím svoji duši." Údržba kříže je povinností toho kterého majitele čp. 76, také existuje podpůrný fond 20 fl.
Na pozemku statku čp. 84 byl postaven litinový kříž na žulovém podstavci, obehnaný plotem. 1907 jej Karl Effenberger z čp. 97 přemístil na pozemek čp. 190 a zároveň opravil. Na základě listiny z 6. srpna 1876 zřizovatel Franz Effenberger z čp. 84 určil, aby jeho dědici "rovným dílem na údržbu kříže na čp. 84 složili obnos 25 fl.", což se ale nestalo.
Ve Filipce stojí na pozemku šolcovny čp. 4 železný kříž na kamenném podstavci. 1820 jej nechal postavit šolc Augustin Augsten. Kříž je vysvěcený, nápis na něm není. Údržbu má na starosti majitel čp. 4, podpůrný fond není.

Na cestě zvané "Brettbauernweg", která vede z Oldřichova do Olbersdorfu, stával hluboko v lese omítnutý kámen s malým křížkem. Domkář a hajný Johann Morche z čp. 136 umístil na kámen 25. října 1891 nový pozlacený kříž.

Mešní nadání
Rada obyvatel zřídila při mníšeckém kostele mešní nadace. Byli to:
1. listopadu 1776 Johann Seibt čp. 1 (obnos 125 fl, potvrzeno 12. 11. 1780)
8. listopadu 1833 bělič příze Anton Lange čp. 34 (závětí z 9. dubna 1822 obnos 100 fl., potvrzeno 19. února 1834).
5. září 1344 Gottfried Seibt čp. 77 (90 fl., potvrzeno 17. prosince 1844)
12. září 1879 Franz Effenberger čp. 84 (50 fl., potvrzeno 2. 10. 1879)

13. prosince 1879 Josef Schöler čp. 76 (100 fl., potvrzeno 27. pros. 1879) 
27. června 1888 učitel Wenzel Möldner (50 fl., potvrzeno 30. září 1888)
1. července 1892 farář Josef Passig v Moldavě, rodilý Oldřichovák 100 fl., potvrzeno 
23. května 1893 27. února 1893 Barbara Lange čp. 154 (50 fl., potvrz. 17. srpna 1893)
19. listopadu 1915 Karolina Särz čp. 228 (2000 K, potvrz. 31. pros. 1915)
28. srpna 1923 Theresia Geisler čp. 113 (400 K, potvrzeno 30. září 1923)

Stará pohlednice Oldřichova v Hájích. Zdroj: Archiv pana Petra Kurtina