Region

Region

Jizerské hory (německy Isergebirge, polsky Góry Izerskie, slangově též nazývané Jizerky) jsou geomorfologickým celkem a nejsevernějším pohořím Česka. Pohoří bylo nazváno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku, což je nejvyšší hora české části hor. Bylo dříve považováno za západní výběžek Krkonoš. Jeho podstatná část se nachází v Polsku, kde také leží nejvyšší vrchol celých Jizerských hor, kterým je Wysoka Kopa (1126 m).

Pro Jizerské hory jsou charakteristické zarovnané povrchy ve vrcholových oblastech tvořící tak vysoko položené náhorní plošiny, z nichž se zvedají žulové vrcholky a na nichž jsou mělké deprese obsahující četná rašeliniště.

V Jizerských horách se nachází celkem 28 tisícovek (vrcholů s výškou nad 1000 metrů a prominencí nad 5 metrů).

Významné jizerskohorské vrcholy

Černá studnice (869 m) – výrazný vrchol s rozhlednou nad Jabloncem

(Tanvaldský) Špičák (803 m) – středisko sjezdového lyžování, na vrcholu hory je rozhledna

Severák (803 m) – středisko sjezdového lyžování

Oldřichovský Špičák (724 m) – kopec s vyhlídkou a chráněným, převážně bukovým porostem

Hlavním přirozeným vegetačním typem hor je les. Přirozená bezlesí se nacházejí jen na skutečně extrémních místech, jako jsou sutě nejvyšších vrcholů, živá rašeliniště, mokřady a vodní plochy. Před příchodem člověka bylo pohoří pokryto bučinami a smíšenými lesy skládajícími se z buků, smrků a jedlí. Dnes se v horách tyto klimaxové pralesy již nenacházejí, v současných porostech třeba téměř chybí jedle. Smíšené lesy s převahou buku lesního se zachovaly například na severních svazích hor. Ve vysokých polohách a na mokrých půdách se nacházely přirozené smrčiny.

Na území hor se nacházejí následující chráněná území:

Chráněná krajinná oblast:

CHKO Jizerské hory

Národní přírodní rezervace:

Jizerskohorské bučiny

Rašeliniště Jizery

Rašeliniště Jizerky

Přírodní rezervace

Na Čihadle

Jedlový důl

Černá hora

Prales Jizera

Jednou ze zvláštností dokreslujících nelehký život obyvatel Jizerských hor je velké množství pomníků, pomníčků a jiných drobných památek. Některé z nich jsou kamenné, častěji mají podobu dřevěných křížů nebo prostých tabulek na stromech. Většinou připomínají místo, kde se udála nějaká šťastná nebo častěji nešťastná událost. Jde o vzpomínky na dřevorubce zabité padajícím stromem, rozmačkané při svážení dřeva na saních, oběti vražd a loupeží, také pomníky lesníků a pytláků zabitých ve vzájemných přestřelkách, někdy také o smírčí kříže. V oblasti Jizerských hor je více než 200 takových památek. Nejstarší známou památkou je Klogertův kámen, který leží v Bedřichovském lesním revíru a připomíná smrt dřevorubce Klogerta v roce 1674. Pomníčky ovšem přibývají i dnes, kdy se jedná zejména o smrtelné úrazy cyklistů. Na tom, že se mnoho drobných památek zachovalo až do dnešních dnů, má zásluhu také Spolek Patron, jehož členové se již mnoho desítek let ve svém volném čase věnují vyhledávání, popisu a opravám drobných památek. Bez této činnosti by již mnoho památek dávno neexistovalo. Mezi nejznámější pomníčky patří: Hennrichův kříž, Krop-Seffův kříž, U zabitého mládence, Porscheho smrt a Bílá smrt v sedle Holubníku.

Jizerské hory jsou oblíbenou turistickou, rekreační a také sportovní oblastí. V létě jsou oblíbeným terénem pro turistické a cykloturistické výpravy. V zimě je v horách vedena síť běžkařských stop nazývaná Jizerská magistrála. Na české straně hor se odehrává závod v běhu na lyžích – Jizerská padesátka (Memoriál expedice Peru '70). Na straně polské je takovým závodem Bieg Piastów.

Zimní lyžařská střediska

Bedřichov

Severák

Tanvaldský Špičák

Turistická střediska

Smědava

Jizerka

Nová Louka

Tipy na výlety v Jizerských horách najdete zde

 

Ještědský hřbet

je geomorfologický podcelek na severozápadě Ještědsko-kozákovského hřbetu. Leží v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Území se rozkládá zhruba mezi sídly Rynoltice na severozápadě, Chrastava na severu, Liberec na severovýchodě a Železný Brod na jihovýchodě. Uvnitř území nejsou žádná větší města, částečně sem zasahují jen města Chrastava a Světlá pod Ještědem a větší obec Malá Skála. Nejvyšším vrcholem Ještědského hřbetu je Ještěd (1012 m n. m.).

Ještěd (1012 m n. m.) (německy Jeschken nebo Jeschkenkoppe) je hora na severu Česka, jihozápadně od Liberce, nejvyšší vrchol Ještědsko-kozákovského hřbetu. Na vrcholu se nachází známý televizní vysílač v technicistním architektonickém stylu; v dolní části vysílače je umístěn hotel a restaurace. Na Ještěd vedou lanovky, na svazích je lyžařské středisko. Těsně pod Ještědem se nachází Horní Hanychov, nejzápadnější městská část Liberce. Masiv Ještědu je od roku 1995 součástí Přírodního parku Ještěd (93,6 km²).

Ještě před výstavbou vysílače zde stál velký kříž. Ještědské kříže mají svoji dlouhou historii doloženou od roku 1737; prozatím poslední pochází z roku 1990. Jeho předchůdce byl v 80. letech 20. století tajně uříznut, údajně na pokyn tehdejšího komunistického předsedy národního výboru v Liberci. Významnou roli sehrál Ještěd krátce po srpnové okupaci Československa v roce 1968, když odtud ve dnech 25.–27. srpna vysílalo televizní Svobodné studio Sever.

Lyžařské středisko na Ještědu ležící ve výšce 540–1000 m je pravděpodobně nejpřístupnějším takovým areálem v celých Čechách – na okraj areálu totiž jezdí tramvajová linka z města Liberce. 

Celková délka sjezdařských tratí: 9,2 kilometrů

Nadmořská výška: 540 až 1000 metrů

Počet lanovek: 1 kabinová pro 38 lidí, 2 čtyřsedačkové, 1 dvousedačková

Počet vleků: 5

Tipy na výlety na Ještědském hřbetu najdete zde

 

Frýdlantsko

(polsky Ziemia Frydlancka) je název používaný pro oblast ve Frýdlantském výběžku (polsky worek frydlancki nebo cypel frydlancki) na severu Česka. Rozkládá se ve Frýdlantské pahorkatině, od zbytku státu je oddělena masivem Jizerských hor. Krajina je skloněna směrem k severozápadu do Žitavské pánve. Nejvyšším bodem Frýdlantska je hora Smrk (1124 m), nejnižším je hladina Smědé ve Vsi (204 m). Tohoto výškového rozdílu 920 m je dosaženo na pouhých 23 km. Oblast je odvodňována řekou Smědou, nejprve do Lužické Nisy, tou pak do Odry a konečně do Baltského moře.

Na území Frýdlantska jsou vyhlášena následující chráněná území:

Přírodní rezervace Meandry Smědé

Přírodní rezervace Křížový vrch

Přírodní památka Bílá skála

Přírodní památka Kodešova skála

Přírodní památka Kamenný vrch

Přírodní park Peklo

Na Frýdlantsku se v současnosti nachází 18 obcí. Obce patřily do okresu Frýdlant, při jeho zrušení v roce 1960 byly zařazeny do okresu Liberec. K mnoha z nich byly připojeny dříve samostatné osady.

Tipy na výlety na Frýdlantsku najdete zde

 

Liberec

Liberec (německy Reichenberg) je statutární město na severu Čech a krajské město Libereckého kraje. Má přes 100 tisíc obyvatel a je tak pátým největším městem České republiky (třetím v Čechách). Spolu se sousedním Jabloncem nad Nisou a okolními obcemi vytváří aglomeraci, která má zhruba 170 tisíc obyvatel. Katastr města obsahuje jako enklávu obec Stráž nad Nisou. Je zakládajícím členem Euroregionu Nisa, od roku 2004 i jeho hlavním městem.

Liberec se nachází zhruba 91 km severo-severovýchodně od Prahy a 99 km severo-severozápadně od Hradce Králové. Město leží v Liberecké kotlině Žitavské pánve mezi Ještědsko-kozákovským hřbetem jižně a Jizerskými horami severovýchodně. Pata radnice je ve výšce 374 m n. m., nejvyšším bodem katastru města je vrchol Ještědu (1012 m n. m.), nejnižší je hladina Nisy v severní části Machnín (325 m n. m.) Městem protéká Lužická Nisa a její přítoky, například Černá Nisa a Harcovský potok, na němž leží Harcovská přehrada. Přirozenými vodními plochami jsou rybníky: například Vesecký (tzv. Teich), Kačák (Žabák) v Krásné Studánce či rybník Seba (hráz) v Janově Dole.

Jedním ze symbolů města je Liberecká radnice, novorenesanční stavba z roku 1893, která nahradila starou radnici z let 1599–1603 (původně renesanční stavba s věží a štítem stavitele Marcuse Antonia Spazia de Lanza), jejíž půdorys je naznačen v dlažbě náměstí Dr. E. Beneše. Širším symbolem nejen města, ale i kraje je hotel a vysílač na Ještědu. Významnou památkou je také liberecký zámek, nejstaršími dochovanými stavbami jsou pak tzv. Valdštejnské domky ve Větrné ulici z let 1678–1681. Na Zámeckém kopci (375 m n. m.) se nachází zřícenina hradu Hamrštejn, nad Libercem lze také nalézt Libereckou výšinu, restauraci a rozhlednu postavenou v letech 1900–1901. Na břehu Lužické Nisy byl roku 1771 postaven tzv. Šolcův dům, patrový roubený domek, kde dnes sídlí správa CHKO Jizerské hory. V údolí Harcovského potoka se nachází novorenesanční bývalé sídlo rodiny textilních průmyslníků Liebiegů z roku 1897, tzv. Liebiegův zámeček. Naopak u městského zámku je možné navštívit Liebiegovu vilu, postavenou též v novorenesačním slohu mezi roky 1871 a 1872, kde až do konce roku 2013 sídlila Oblastní galerie v Liberci (od roku 2014 ji najdete v bývalých městských lázních).

Novorenesančních staveb je ve městě řada, zejména Divadlo F. X. Šaldy, postavené vídeňskými architekty Fellner a Helmer v letech 1882–1883. Divadelní opona pochází od Gustava Klimta. Dále městské lázně z let 1901–1902 nebo budova spořitelny, vystavěná v letech 1888–1891 dle projektu Miksche a Niedzielskiho. Hlavní průčelí je orientováno do Felberovy ulice, delší postranní fasáda je orientována do parku. Třípodlažní dům je na východní straně zvýšený o suterén dostavěný r. 1891 A. Bürgerem. Dům je novorenesanční, vnějšek je členěn pilastry a polosloupy, má okrové zbarvení díky obkladu z hořického pískovce. Vstup je zdoben dvěma toskánskými sloupy, které nesou trojúhelníkový štít podepřený triglyfy a metopami (deska dórského vlysu, obvykle s reliéfní výzdobou). Autorem plastik na fasádě je R. Weyr. Na nárožích atiky jsou obelisky sejmuté ze staré radnice. V interiéru jsou sloupky s dříky z hlazené mauthausenské žuly a s hlavicemi z caraského mramoru, mramorové schodiště s kovovým uměleckým zábradlím. Stropy jsou zdobeny sádrovou a stěny mramorovou štukou, na obojím jsou medailóny významných osob, jež se zasloužily o postavení spořitelny.

V Liberci jsou ovšem i doklady baroka nebo klasicismu. Jde o domy například na Sokolovském (před válkou a těsně po druhé světové válce Masarykově) náměstí (čp. 264 z roku 1793, klasicistní se sloupovým portálem a balkónem, tzv. Appeltův dům), na Barvířské ulici (čp. 122 z roku 1800 s lomenou atikou se sochami čtyř ročních období; čp. 46 kolem roku 1820, klasicistně-empírový s portálem), Růžové ulici (čp. 299 klasicistní se štítem), náměstí Dr. E. Beneše (čp. 14 z roku 1796, klasicistní se štítem a bohatou štukovou výzdobou, tzv. Krausův dům), Kostelní ulici (čp. 7 z let 1784–1785, klasicistní budova arciděkanství), Moskevské ulici (čp. 10 klasicistní s podloubím; čp. 14 z roku 1800, klasicistní), náměstí Českých bratří (čp. 24, 25, 26 a 35 z let 1796–1797, všechny klasicistní, dva s bohatou štukovou výzdobou) nebo Boženy Němcové (čp. 70 po roce 1800, klasicistní). Od roku 1823 se na dnešním náměstí Dr. E. Beneše nacházela empírová Neptunova kašna, která byla roku 1925 přenesena na Nerudovo náměstí, aby se roku 2010 opět vrátila na původní místo. Originál sochy Neptuna je ale uložen v muzeu.

Významnou stavbou je i Severočeské muzeum z let 1897–1898 s hranolovou věží (kopií věže původní liberecké radnice), před nímž se na Masarykově třídě nalézá busta T. G. Masaryka, odhalená Přemyslem Sobotkou v roce 2010 k prezidentovým 160. narozeninám. Dominantou spodního centra Liberce je budova Krajského úřadu Libereckého kraje. S výškou 78 metrů je desátou nejvyšší budovou v České republice a nejvyšší budovou v Libereckém kraji (mimo věže); má 30 pater, v 17. patře je vyhlídka. Známou stavbou v centru města byl Hubáčkův obchodní dům Ještěd půdorysného tvaru „včelích buněk“, výrazný netradičním žlutým keramickým obkladem a ocelovým obložením, který byl zbourán roku 2009 a postupně nahrazen budovami nového obchodního centra Forum Liberec.

V Liberci se nachází množství kostelů, např.:

Kostel svatého Antonína Velikého – původně jednolodní stavba, roku 1579 přestavěna na zděný trojlodní kostel

Kostel svatého Kříže – považován za nejcennější liberecký kostel. Původně šlo o hřbitovní kostel, postaven byl v letech 1695–1698 a později přestavěn v letech 1753–1756 v barokním slohu. Jde o sálovou stavbu s pravoúhlým presbytářem, oratořemi, sakristií a knihovnou, průčelí je zvlněné a kostel má dvě hranolové věže. Uvnitř se nachází bohaté rokokové zařízení, nástropní fresky z roku 1761 znázorňují legendy o svatém Kříži, přemalovány byly roku 1864. Vedle kostela se nachází sloup Panny Marie z let 1719–1720 z dílny Matyáše Brauna a výklenkové kaple křížové cesty z let 1854–1855 s kaplí Božího hrobu, která je postavena podle vzoru původního chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě.

kostel Božského Srdce Páně a bývalý klášter a škola Voršilek – postavený v novogotickém stylu v roce 1896, v klášteře se dnes nachází poliklinika

kostel svatého Antonína Paduánského

kostel Matky Boží U Obrázku

kostel sv. Bonifáce – v Dolním Hanychově

kostel svaté Máří Magdalény – novobarokní kostel z let 1910–1911, sálová stavba s postranními kaplemi, půlkruhově zakončeným presbytářem, otevřenou předsíní a obytnou přístavbou (kapucínská rezidence) v zahradě

kostel sv. Vincence z Pauly – na Perštýně, z let 1864–1868, v novorománském slohu, stejnolodní stavba s průčelím se dvěma věžemi, portálem a kopulí

kostel Navštívení Panny Marie – pozdně empírový kostel ve Starém Harcově z let 1858–1860

kostel sv. Jana Křtitele – v Rochlicích, na začátku 17. století založen jako evangelický náhradou za středověký dřevěný kostel. Jde o barokní stavbu s půlkruhově zakončeným presbytářem a věží na západě. Po požáru roku 1800 byl upraven a věž byla postavena znovu. V kostele se nachází hrobka Appeltů z roku 1746. Zařízení je barokní a novorenesanční.

Ze zaniklých církevních staveb je nejdůležitější stará synagoga v Liberci, vypálená za křišťálové noci nacisty, na jejímž místě však byla v roce 2000 jako součást Krajské vědecké knihovny, tzv. Stavby smíření, postavena s německým přispěním synagoga nová. Roku 1976 byl také pro celkovou zchátralost a zanedbání základní údržby stržen novogotický evangelický kostel (poté, co byla v roce 1973 Českobratrská církev evangelická donucena jej bezplatně převést na město) postavený dle plánů Gustava Sacherse na náměstí Českých bratří v letech 1864–1869.

Zdejší krematorium je nejstarší v Čechách.

 

zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Liberec

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jizersk%C3%A9_hory

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fr%C3%BDdlantsko

https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%A1t%C4%9Bdsk%C3%BD_h%C5%99bet

https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%A1t%C4%9Bd

http://www.skijizerky.cz

http://www.jizerky.cz/

http://www.visitliberec.eu/vse-o-liberci/turisticke-cile/

http://www.mistopisy.cz/pamatky_liberec_8553.html

Foto: Ewald Vávra

 

 

Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region
Region

Úřední hodiny:

Po 8:00 - 11:00, 12:00 - 16:00
Út 8:00 - 11:00, 12:00 - 14:30
St 8:00 - 11:00, 12:00 - 17:00
Čt 8:00 - 11:00, 12:00 - 14:30
8:00 - 11:00
  • Adresa: OÚ Oldřichov v Hájích 151, 463 31
  • Tel.: (+420) 482 725 093-94
  • Tel.: (starostka Jana Šťastná) 775 280 562
  • e-podatelna: podatelna@oldrichov.cz
  • Datová schránka: 6tfbi63
  • Pověřenec pro ochranu osobních údajů:
    Karel Pokorný, tel.: 482 363 846, 602 833 524

Souhlas s používáním Cookies

Pro správné fungování tohoto webu se používají soubory cookies.
Cookies nepoužíváme pro žádné marketingové a analytické účely.