1.díl. Kapitola J: Vzdělávání a spolkový život

1.díl. Kapitola J: Vzdělávání a spolkový život

Vzdělávání a spolkový život
Rok 1848 započal novou dobu, která otevřela bránu ke všeobecnému vzdělávání a začala rozvíjet do té doby silně podvázaný spolkový život. 

Vzdělávání
Všeobecné vzdělání na tom bylo v minulosti dosti špatně. Dokud neexistovala povinná školní docházka tak čtení a psaní byly dovednosti pro většinu obyvatel vesnice neznámé. Číst a psát se učily jen děti majetnějších a vážených občanů obce. Po zavedení povinné školní docházky viditelně se zmenšoval počet analfabetů.
Potřebu četby podporují knihovny, časopisy a odborné tiskoviny.

Knihovna založená na základě zákona z 22. července 1919 je umístěna v budově školy a r. 1932 měla 900 svazků. Její další vybavení je povinností vlastního knihovnického výboru.
Zákonem ze 7. února 1919 byl zřízen obecní výbor pro vzdělání, který se snaží pozvednout všeobecné vzdělání pomocí pořádání přednášek, a to v oboru věd i umění, dále hudební produkce atd.
Události a případy na území obce a v blízkém okolí zaznamenává "pro poučení příštích generací“ obecní kronikář v Obecní pamětní knize vedené na základě zákona z 30. ledna 1920. Obecním kronikářem je řídící učitel Josef Neumann.
Společenský život se dnes už neodehrává v domech soukromníků, ale v restauracích, kde také místní spolky mají své spolkové místnosti. Sály jsou v obci dva, jeden v čp. 54 v Oldřichově a druhý na čp. 4 ve Filipce, který byl r. 1930 rozšířen o přístavbu.

Spolkový život
Spolkový život počal v naší obci teprve v druhé polovině 19. stol. Některé mníšecké spolky však i dříve měly členy z Oldřichova, jako např. spolek veteránů.
Prvním spolkem v Oldřichově byl Dobrovolný hasičský sbor, založený v březnu 1871. Toto humanitární společenství, mající za cíl ochranu obytných a hospodářských budov před požáry, již obci a jejím obyvatelům mnohokrát dobře posloužilo. Před založením spolku byli obyvatelé vsi v případě požáru odkázáni sami na sebe, případně na dobrovolnou pomoc sousedů a dalších lidí.
Požáry vznikaly vždy, obzvláště pak za časů válek. Vrchnost se tudíž už záhy starala, aby se požárům pokud možno zamezilo. Častou příčinou požáru byla neopatrná manipulace se světlem nebo s ohněm, neopatrnost při sušení lnu a taky špatné komíny. Docházelo i k úmyslnému žhářství, je to doloženo. Občas taky dům shořel po úderu blesku. Kdo spatřil oheň jako první, měl hlasitým voláním vyrozumět sousedy na pomoc, a kde byl kostel, musel učitel zvonit na poplach.

Dle starých vrchnostenských nařízení musel mít každý majitel domu pro případ ohně připraveny žebříky, háky, tyče, sekery a kbelíky.

Zřízením Dobrovolného hasičského sboru začala zcela nová etapa v likvidaci požárů. Nově pořízené hasicí zařízení umožnila potlačit moc ohně lehčeji, než jak to bylo možné dříve.
Popud k založení Dobrovolného hasičského sboru zde dali Ferdinand Köhler z čp. 134, Franz Neuhäuser čp. 6, Josef Peuker čp. 5, Karl Neuhäuser čp. 38 a Wilhelm Neuhäuser čp 149. Na základě oběžníku, který nabádal k přihlášení, se v krátké době přihlásilo 70 mužů. Rolníci zpočátku neměli zájem na tom, aby materiálně podpořili nový spolek. Tehdejší představený obce Josef Peuker o tom píše v kronice: "Nápadné je, že selský stav se velmi málo podvolil tomuto účelu, nechtěli vůbec nic přispívat, a taky dlouho nebylo možno jen povolit pořízené stroje a to aby je obec udržovala, opravovala. Přes všechny tyto překážky bylo na dobrovolných příspěvcích vybráno tolik peněz, že všechny potřebné stroje bylo možno opatřit."

25. července 1872 byli hasiči kompletně vyzbrojeni dle předpisů. Prvním velitelem byl Franz Neuhäuser z čp. 6, komisař pro pořádek ("Ordungskommissär") představený Josef Peuker čp. 5, velitel lezců (Steigerkommandant) Karl Neuhäuser čp. 38, velitel stříkačky Anton Peuker, zapisovatel Wilhelm Neuhäuser čp. 149 a "rekvizitář" Ferdinand Geisler čp. 14.

19. května 1887 se výbor rozhodl pro koupi nového podavače (?) pro dolní ves z obecních peněz, další měl být pořízen pro část Pily. Obecní podavač, vyrobený firmou Chr. Linser v Liberci dorazil již na podzim 1887, druhý pro část Pily, od stejné firmy, v létě 1888. Zbrojnici, která byla postavená 1888 na podzim, zakoupil v červenci 1904 Ferdinand Effenberger z čp. 54 a vedle byla postavena zbrojnice nová, která svému účelu slouží doposud.
22 a 23. srpna 1891 se v Oldřichově uskutečnila župní slavnost Okresního sboru hasičů.

Na jaře 1894 dostala Filipka vlastní zbrojnici. Staveniště poskytl hostinský Augsten čp. 11, kousek pozemku taky vrchnost, která taky poskytla dříví na krovy.

Zbrojnice byla postavena u silnice naproti čp. 11. Stříkačka byla objednána u firmy Czermak v Teplicích, dorazila v druhé polovině srpna 1894 a posvěcena byla 2. září 1894.

30. srpna 1896 slavil sbor 25 let svého trvání, 27. srpna 1911 40 let, 1921 50 let a 7. června 1931 60 let trvání. 31. května 1931 převzal sbor novou motorovou stříkačku, kterou za 34.000 Kč dodala firma Linser v Liberci.
V současnosti sbor má 6 stříkaček, z toho jsou uloženy 3 v Oldřichově, 1 ve Filipce a 1 v Görsbachu, a i motorovou stříkačku. Za dobu trvání sboru bylo v obci 38 požárů.


Druhým spolkem, který vznikl v Oldřichově je 1885 založený spolek pro nucené porážky (Notachlachtverein). Je to spolek, který podporuje své členy tím, že když některý z nich musí nuceně porazit dobytče, odkoupí od něj maso. Spolek funguje jako jakási pojišťovna pro své členy. V současnosti má 116 členů s 370 kusy dobytka (hovězího).

Přátelé tělocviku založili Německý tělocvičný spolek (r. 1888). 5. července 1903 spolek slavil 15 let trvání a 18. července 20 let. 25. července 1911 se konala slavnost odhalení praporu. 12. července 1928 slavil 40 let trvání.
R. 1888 byl založen Vojenský spolek veteránů (Militär-Veteranen-vereia), nyní Spolek vysloužilých vojáků. Vedle pěstování vlastenectví si dal do vínku i podporu svých členů. 27. a 28. června 1902 slavil svěcení praporu.

R. 1905 postavil vedle hostince Ferdinanda Effenbergera čp. 54 pomník na počest padlých za válek r. 1819, 1859, 1866 a 1879. Pomník byl odhalen 23. července 1905. 1913 slavil 25 let trvání a 1928 40 let.
V obci je řada kameníků a kamenických dělníků, kteří r. 1905 založili místní skupinu Odborového svazu kamenických dělníků.
Smysl po spořivost dal vzniknout na podzim 1901 Spořitelnímu a záložnímu spolku dle systému Raiffeisen pro místa Oldřichov, Filipka a Görsbach. 6 října 1901 byl v hostinci čp. 43 první rozhovor o plánovaném spolku. 2. listopadu pak spolek vstoupil do života s 49 zakládajícími členy. 1. ledna 1902 pak začal svoji činnost. První předseda výboru byl rolník Anton Effenberger čp. 43, první předseda dozorčí rady byl představený obce Eduard Geisler čp. 113 (1902 - 1921) a prvním pokladníkem byl Josef Mauermann (1902 - 1926). Členy prvního výboru byli: mistr kamenický Josef Lange (zástupce předsedy 1902 - 1906), Karl Morche starší čp. 109 (který jako první dal podnět k založení spolku), Franz Berger čp. 6 (zástupce předsedy 1906 - 1932), a Josef Köhler čp. 134. V první dozorčí radě byli: Johann Frenze starší čp. 12, továrník Anton Horn čp. 20, mistr pekař Anton Köhler čp. 53, obchodník dřívím Karl Effenberger čp. 97 a učitel Dominik Kraus. Koncem prosince 1902 čítal spolek již 72 Členů. Úročené vklady v té době činily 27.536,15 K, výše půjček poskytnutých členům činila 24.210 K. Celkem činily příjmy 57.421,48 K a výdaje 57.173,15 K. Ziskové konto obnášelo 1237,68 K, ztrátové konto 1178,04 K, bilance 59,64 K.

23. dubna 1932 v hostinci "Zur Vereinshalle" slavil spolek za účasti přibližně 400 lidí 30 let trvání. Na slavnosti byli vyznamenáni ještě žijící zasloužilí činovníci - zakladatel Karl Morche, předseda Anton Effenberger, dlouholetý pokladník Josef Mauermann a členové předsednictva Franz Berger čp. 6, Johann Franze starší čp. 12, Franz Geisler čp. 14 a Josef Köhler čp. 197. Současný pokladník Reinhard Geisler nabídl podrobnou zprávu o založení a dalším budování spolku, který rok od roku rozvíjel své obchodní styky, takže k 30. výročí svého trvání měl 245 členů s 267 podíly a spravoval částku 3,567.875,48 Kč. Vklady činily 3,394.368,88 Kč (oproti 19.499 K v r. 1902) úvěry činily 1,983.406,20 K (oproti 23.302 K v r. 1902), úvěry na běžném účtu 562.445,32 Kč (oproti 4850 K r. 1902), obrat 1,872.647,05 Kč (1902 - 57.420,48 K), a rezervní fond 107.613,45 Kč (1903 - 151,32 K). Čistý zisk činil r. 1902 151,32 K, r. 1931 ale 12.358,35 Kč. Na daních bylo předepsáno 1902 - 9,35 K, 1931 - 7873,66 Kč. Slavnost ještě vyšperkovala přednáška odborného učitele Johanna Langera, takto člena dozorčí rady, o "otci Raiffeisenovi a jeho životním díle", slavnostní hra "Raiffeisene, pomoz!“, jakož i hudební a zpívané produkce. Jako předseda představenstva úřaduje od 1901 hostinský Anton Effenberger čp. 43, jeho zástupcem od 1906 Franz Berger čp. 6, předseda dozorčí rady je od 1930 Franz Wünsche čp. 180 (jeho předchůdci byli 1921 - 24 Stefan Köhler čp. 17 a 1924 - 1930 Eduard Prokop čp. 224) a jako pokladník od 1926 mistr krejčí Reinhard Geisler čp. 215.

Od 20. ledna 1907 zde působí místní skupina Svazu Němců v Čechách, který podporuje němectví a taky své potřebné členy.
Na podzim 1907 vznikl Dělnický tělocvičný spolek. R. 1929 vybudovali jeho členové na pozemku zakoupeném z čp. 53 spolkové hřiště.
14. června 1908 byla založena místní skupina svazu "Svobodná Škola" pro obce Oldřichov, Mníšek a Fojtka, a to na podporu svobodného rozvoje školství. Již po dvou letech, 1910 musela ukončit svoji činnost, protože účast obyvatel na snahách spolku byla příliš nízká.
V červenci 1908 byla založena místní skupina Svazu zahrádkářů a ovocnářů, a to na podporu zejména pěstování ovoce. R. 1928 zakoupila od Josefa Pfeifers čp. 16 za 3000 Kč pozemek poblíž hřbitova, na kterém byla založena ovocnářská školka.
Místní zájmy zemědělců hájí od r. 1919 Zemědělské místní kasino (Landwirtyshaftliches Ortkasino).

Politický charakter má místní skupina Svaz zemědělců, založená 1920, má za účel politické hájení zájmů venkova.
Místní obyvatelé jsou také členy spolků, které mají své sídlo v sousedních vsích. Z nich uveďme Svaz žen pro Mníšek a okolí, který existuje od 1904 a 1. července slavil 20 let trvání.

Stará pohlednice Oldřichova v Hájích. Zdroj: Archiv pana Petra Kurtina