Německá kronika (Anton Ressel, rok vydání 1933)

Geschichte der Gemeinde Buschullersdorf, Dějiny obce Buschullersdorf sepsal fojtecký řídící učitel pan Anton Franz Ressel (1873-1933).  Kroniku přeložil do češtiny pan Alfréd Novotný.

V předmluvě Anton Ressel zmiňuje, že kniha vznikla na popud obyvatel Oldřichova.

"V době od 1. února do 26. března 1913 jsem uveřejnil ve "Friedländer Zeitung" krátké "Dějiny obce Oldřichov v Hájích a tehdy sousední Fojtecké části Jeřice", ze které firma Franz Riemer zhotovil taky zvláštní výtisk. Ten je už dávno zcela rozebrán. Mnozí obyvatelé Oldřichova v Hájích vyjádřili přání, které jsem se rozhodl splnit napsáním nové historie obce podle nejnovějších poznatků. Látku k tomu poskytly místní prameny, tzn. místní rychtářské knihy Oldřichova a Filipky, rukou psané záznamy jednotlivých obyvatel obce, a dále pak matriky arciděkanského úřadu v Liberci, děkanského úřadu ve Frýdlantě a fary Mníšek. Dále staré hospodářské knihy v archivu hradu Frýdlant a v zemském archivu v Praze, nové pozemkové knihy na pozemkových úřadech ve Frýdlantě a Liberci, jakož i cenné zápisy z hradního archivu Frýdlantu, z městského archivu Frýdlant a Liberec a ze zemského i státního archivu v Praze, pokud se týkají naší obce. Použity byly taktéž příležitostné nálezy z jiných archivů a vlastivědných časopisů, jakož i laskavá sdělení vlastivědných pracovníků. Všem útvarům a pánům, kteří mi jakkoli pomohli při této práci, budiž zde vysloveno co nejupřímnější poděkování. Obzvláštní dík vyslovuji panu státnímu archiváři Dr. Josefu Berglovi za to, že mě upozornil na zvláště cenné místopisné doklady, dále panu prelátu Gustavu Bruderovi z Liberce, panu vikáři a arciděkanovi Joh. Röttigovi z Frýdlantu a panu děkanovi Josefu Dutému v Mníšku za to, že mi umožnili nahlédnout do matrik, panu Heinrichu Zimmermannovi z Mníšku za laskavou pomoc při pročítání matrik, panu Josefu Neumannovi z Oldřichova za jeho činorodou pomoc při sbírání obecních historických materiálů, a výboru pro historii obce za to, že mi umožnil tisk.
Nechť předložené dílo nalezne příznivou odezvu v obci a nechť jeho obsah přispěje k větší lásce ke zděděné půdě."
Fojtka, 1. ledna 1933
Anton Ressel.

Záhy po vzniku knihy Anton Ressel zemřel, pochován je na hřbitově v Mníšku, jeho hrob se však nedochoval.

Více o významné postavě učitele a kronikáře v článku pana Rudolfa Anděla v časopise Krkonoše-Jizerské hory.

http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=9378&Itemid=27

Učitel a kronikář Anton Franz Ressel        

Rudolf Anděl       

Na sklonku 19. a počátku 20. století prožívalo školství v Čechách relativně příznivé období. To odpovídalo celkem konsolidovaným hospodářským a společenským poměrům, jejichž důsledkem byl vzrůst počtu školou povinných dětí. Odráželo se to i v práci učitelů venkovských a městských škol, kteří se velmi aktivně projevovali ve veřejné činnosti politické, osvětové i tělovýchovné. Byli organizátory, propagátory, ale také kronikáři svých škol a obcí i autory šíře koncipovaných prací historických, zeměpisných a vlastivědných.

     Do této skupiny učitelů patří i Anton Franz Ressel. Narodil se 27. března 1873 v Dolní Řasnici čp. 89 na Frýdlantsku. v zemědělské rodině Antona Ressla a Marie, rozené Försterové. V důsledku brzké otcovy smrti prožil dětství v péči svého dědečka Antona Ressla (1827–1886). Ten byl také zemědělcem, ale měl velké porozumění pro pokrok, aktivně se účastnil veřejného života v obci, pečoval o rozvoj osvětové činnosti i vlastními přednáškami na témata propagující novinky v zemědělství a lesnictví, ale také na témata historická a vlastivědná. Je přirozené, že tento veřejně uznávaný a vážený muž měl na svého vnuka, který projevoval schopnosti ke studiu, velký vliv. Svou přísnou a cílevědomou výchovou předurčil i chlapcovu další životní cestu. Prosadil, aby absolvoval měšťanskou školu ve Frýdlantě, kde ho učitel Anton Schmitt zasvětil do základů chronologie a historické práce. Navštěvoval v té době i frýdlantské zámecké sbírky a seznamoval se tak s místními historickými památkami.

     Ressel se pod vlivem dědečka rozhodl pro studium na učitelském ústavě v Trutnově, kde svým zájmem o historii získal pozornost a podporu ředitele ústavu a historika Theodora Tupetze. Učitelská studia ukončil v roce 1892 a nastoupil jako podučitel na obecnou školu v Radčicích u Liberce, tedy blízko svému rodnému Frýdlantsku. Život učitelského začátečníka nebyl lehký, měl hodně povinností s vlastní výukou, ale přesto si našel čas pro svou oblíbenou vlastivědu. Píše práci o dějinách Radčic, Kateřinek (1896), Krásného Lesa (1897) a Fojtky (1895), kam byl přeložen v roce 1899. Působil tu jako učitel do roku 1906, kdy odešel dosavadní řídící učitel do důchodu a Ressel byl pověřen prozatímní správou školy. 31. července 1907 byl pak jmenován definitivním řídícím učitelem obecné školy ve Fojtce. Byl tehdy již ženatý, v roce 1896 si vzal za manželku Annu, roz. Keilovou (nar. 4. l. 1872). Z tohoto manželství vzešli dva synové a dvě dcery. Resslova manželka zemřela 7. srpna 1920. Po určité době se oženil podruhé, ale toto manželství se rozpadlo. V těchto rodinných poměrech se rodilo Resslovo celoživotní vlastivědné dílo. Přistupoval k němu velmi odpovědně studiem dostupných archivních pramenů v zámeckém archivu Clam-Gallasů ve Frýdlantě, v městských archivech, matrikách Frýdlantu, Liberce a dalších měst a církevních institucí, studiem archiválií Zemského archivu v Praze, archivů v Drážďanech, ve Vratislavi, Vídni, zápisů z agendy veřejných úřadů atd. Tato práce ho seznámila s řadou významných historiků, jako byli např. J. Helbig, J. Bergl, H. Knothe, R. Jecht, H. Hallwich, Fr. Bernau, W. Boetticher, W. Feistner a mnozí další. Tito historici uznávali Resslovu záslužnou práci, vážili si jeho badatelského úsilí, píle a rozsáhlých vědomostí, k nimž se dopracoval za ztížených osobních podmínek, neboť vzhledem ke služebním povinnostem žil trvale v odlehlé venkovské Fojtce a měl značně ztížený přístup k potřebnému badatelskému materiálu. Četbou odborné literatury, časopisů domácích i zahraničních, se úspěšně snažil udržet krok se stavem tehdejšího pozitivistického historického bádání, v jehož duchu a v duchu svého národního cítění také psal.

     Ressel přitom projevil velkou houževnatost, píli a také organizační talent. Tomu vděčíme za každoročně vydávaný sborník Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Isergaues (Zprávy Spolku pro vlastivědu ještědsko-jizerskohorské župy), jehož byl v letech 1907–19 vedoucím redaktorem. Do tohoto sborníku přispíval pravidelně značný počet vlastivědných pracovníků místních, ale i čelní historici a odborníci mimo naši oblast. Velké organizační a odborné úsilí si vyžádalo Resslovo nejobsáhlejší dílo Heimatkunde des Bezirkes Reichenberg (Vlastivěda okresu Liberec). V tomto dvousvazkovém díle, čítajícím více než 1 500 stran, které vyšlo v letech 1903–05, spojili pod Resslovým vedením své síly přední vlastivědní autoři, největší část práce autorské a redakční však vykonal Ressel sám. Výsledkem je důkladný soubor informací o přírodě, dějinách, vývoji ve všech oblastech lidské činnosti a jednotlivých obcích okresu Liberec, včetně přilehlé části Českodubska a Českého Dubu samotného. Dílo bylo podniknuto a vyšlo zásluhou Učitelského spolku pro Liberec a okolí, bylo míněno jako učební pomůcka a stalo se také součástí školních knihoven. Případný zisk z prodeje byl míněn jako nadace podporující studující syny a dcery libereckých učitelů.

     Vedle této široké vlastivědné činnosti se Ressel zabýval také důkladným pramenným studiem k dějinám nevolnického hnutí na Frýdlantsku v letech 1679–87, spojeného se jménem řasnického kováře Andrease Stelziga (Beiträge zur Geschichte des Baernaufstandes in Nordböhmen im Jahre 1680; 1926). Využil tu nejen dotyčné archivní prameny, ale také výsledky bádání historiků J. V. Šimáka, Jana Hrdého, J. Bergla ad. a obohatil také výrazně tehdejší znalosti o tomto zajímavém úseku našich dějin. Přispíval svými články do řady vlastivědných periodik, jako Neues Lausitzisches Magazin, Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs aj.

     O bedlivý průzkum pramenů se opírají i další Resslovy studie, které se zabývají na příklad dějinami rodiny Gallasů a Clam-Gallasů, Redernů, poddanskými poměry, venkovskou šlechtou aj. Lze říci, že všechny obce na Frýdlantsku vděčí Resslovi za příspěvky ke svým dějinám, někdy ve značném rozsahu, jako třeba Řasnice a Krásný les nebo Raspenava, Luh a Lužec. Resslovo dílo se tak řadí na přední místo v řadě vlastivědných děl, která v té době vznikala na Turnovsku, Semilsku, Českolipsku, Rumbursku, Šluknovsku aj. Celým Resslovým dílem, s jeho výrazným zájmem o dějiny školství a vzdělání, o život a práci prostého lidu, ale i významných rodáků, sympaticky prolíná jeho celoživotní učitelské úsilí, přinést čtenářům poučení, vést je k hrdosti nad odkazem minulých generací a k lásce k jejich domovu a kraji. Již v roce 1899 se vlastivědným vyučováním zabýval ve studii „Kleine Beiträge zur methodischen Behandlung des heimatkundlichen Unterrichts“ (Malé příspěvky k metodice vlastivědného vyučování).

     Poslední léta A. F. Ressla byla zkalena tíživým očním neduhem a posléze těžkou jaterní chorobou, která ukončila jeho život 3. ledna 1933. Pohřben byl na místním hřbitově v Mníšku, jeho hrob se však nedochoval. Ani jeho škola se v původní podobě v důsledku požáru a následné přestavby v roce 1947 nezachovala. Hlavní ulice ve Fojtce však nese Resslovo jméno a připomíná tak každému záslužné badatelské a spisovatelské dílo někdejšího zdejšího řídícího učitele, Antona Franze Ressla.