Vítězové se nerodí ze strachu. Maděrová o zlatě, risku i životním závodu
Olympijské zlato, které málokdo čekal, stále vstřebává. Snowboardistka Zuzana Maděrová, rodačka z Oldřichova v Hájích a závodnice Dukly Liberec, po triumfu v paralelním obřím slalomu v Livignu podrobně popsala, jak se rodil její životní závod. Otevřeně mluvila o odvaze riskovat, drobných chybách, silných emocích i respektu k Ester Ledecké.
Rozhovor vznikl přímo na místě v Livignu, kde s olympijskou vítězkou mluvila reportérka Deníku Kateřina Součková.
„Pořád tomu nemůžu uvěřit. Když vás na stupních vítězů oslovují v několika jazycích, hlava to chvíli vůbec nebere,“ přiznala bezprostředně po závodě Zuzana Maděrová. Sama dobře ví, jak výjimečný příběh se v Livignu napsal – své vůbec první vítězství kariéry totiž slaví právě na olympijských hrách.
„Ve Světovém poháru jsem ještě nevyhrála. V Davosu to bylo hodně blízko, rozhodoval fotofiniš. Tehdy jsme si řekli, že přijde lepší příležitost. A ona fakt přišla tady,“ popsala.
Podmínky i hlava si podle ní sedly dokonale. „Sníh byl perfektně připravený, tratě vyrovnané a krásně postavené. Už ráno jsem si řekla: dneska nebo nikdy. Prostě to tam pošlu,“ vrátila se k ránu olympijského dne.
„Nechtěla jsem být opatrná. Vítězové se nerodí ze strachu. Radši jet naplno a případně udělat chybu, než jet pomalu a být někde vzadu,“ vysvětlila přístup, který ji dovedl až ke zlatu – a který teď rezonuje i na Liberecku.
Chybička ve finále a důležité rozhodnutí
Ani finálová jízda nebyla zcela bez zaváhání. „V první finálové jízdě jsem udělala drobnou chybičku dole v traverzu. V měkkém sněhu mi to ujelo a přemýšlela jsem, jestli nezměnit trať,“ přiznala. Modrá dráha byla totiž delší dobu na slunci a už v kvalifikaci si všimla, že je místy měkčí.
„Nakonec jsem si ale řekla, že zůstanu u toho, co mám najeté. A všechny další jízdy už byly bez chyby,“ dodala.
Jistota medaile a nejsilnější emoce
Silné emoce přišly ještě dřív než v cíli. „Nejsilnější moment byl postup do velkého finále. V tu chvíli už víte, že máte jistou medaili. To bylo neskutečné,“ přiznala.
V samotném finále pak v posledních branách začala tušit, že se píše výjimečný příběh. „V posledních dvou nebo třech branách jsem věděla, že jsem asi fakt vyhrála. A začínala jsem se s tím sžívat.“
Prezident na svahu: byl to neskutečný moment
Na svahu v Livignu měla Maděrová i mimořádnou podporu. Přímo u trati ji povzbuzoval také prezident republiky Petr Pavel.¨
„Viděla jsem ho tam už po první jízdě. Pak jsem ho viděla dole fandit při každé další jízdě. Radoval se se mnou, bylo to neskutečné,“ popsala olympijská vítězka.
Po závodě spolu prohodili i pár slov. „Říkal mi, že děkuje za Českou republiku, že gratuluje a že to byl skvělý výkon. Bylo to strašně silné,“ dodala.
Respekt k Ledecké a podpora z domova
Maděrová se dotkla i vyřazení Ester Ledecké, které přišlo už ve čtvrtfinále. „Bylo mi to líto. Strašně jsem jí přála medaili. Pro Čechy by bylo úplně úžasné, kdybychom se potkaly ve finále,“ řekla upřímně. Zároveň ale zdůraznila, že na startu rozhoduje jen výkon. „Když chcete vyhrát, musíte porazit všechny.“
Velkou roli sehrála i mentální příprava. Maděrová dlouhodobě spolupracuje s mentálním koučem Marianem Jelínkem, zároveň je součástí armádního klubu Dukla Liberec, který patří k pilířům vrcholového sportu v regionu.
„Posledních čtrnáct dní jsme si volali prakticky po každé jízdě. Někdy stačí tři slova a mám čistou hlavu,“ popsala.
Opřít se mohla i o rodinu a malé rituály. „Máme s tátou speciální rituál a tentokrát mi říkal, že se mu asi povedl,“ usmála se. Detaily ale zůstaly tajemstvím.
Jaké bude žít jako olympijská vítězka, si zatím neumí představit. „Možná to zjistím už ve Špindlu nebo příští týden na Dolní Moravě na mistrovství republiky,“ naznačila.
Jedno přání má ale už teď jasné – aby paralelní snowboard zůstal součástí olympijských her. „Byla by obrovská škoda o takovou disciplínu přijít,“ uzavřela olympijská vítězka, která svým výkonem udělala radost nejen České republice, ale i Liberci a celému Libereckému kraji.
