12.března 1757

12.března 1757

  • Jiřina Vávrová
  • 10. listopadu 2014

Velmi děkuji Martinu Hodačovi, kterému se podařilo objevit střípek z historie naší obce. Dále vkládám jeho text, který si přečteme také v listopadových Oldřichovských listech.

12. března 1757

Milí sousedé,

rád bych se s Vámi podělil o jeden objevený střípek z historických událostí naší obce, který mi při jedné internetové diskuzi vynesl na světlo pan Tomáš Javůrek z Prahy 10 a kterému bych chtěl i touto formou poděkovat.

 Naše novodobá tištěná kronika od Mgr. Ladislava Ulrycha již bohužel tuto pasáž neuvádí, ale kronika Antona Franze Ressela z roku 1933 se na str. 45 k tomuto dni zmiňuje -" Existuje zpráva, která uvádí, že 12. března 1757 u Oldřichova byla "akce". "

Bohužel touto zmínkou nebyla myšlena žádná akce kulturní, ale jak již možná mnozí z Vás dle data tušíte, jednalo se o jednu z bojových akcí Sedmileté války, která předcházela, o více než měsíc, známé bitvě u Liberce.

  Třeba to mohl být pro obyvatele naší obce, kteří byli již z předešlých válečných let tak nějak zvyklí na občasné průchody císařských i nepřátelských vojsk, jež vždy znamenaly plenění a požáry, den jako každý jiný, kdyby se toho dne od Frýdlantu směrem k Liberci nevydal na průzkum pruský plukovník Puttkamer s 300 husary, 100 dragouny a jedním praporem granátníků (což by mělo být něco kolem 800 mužů).

V Oldřichově v Hájích (dříve Busch-Ullersdorfu) byl v té době malý oddíl Rakušanů sestávající ze 100 husarů, 100 dragounů a 200 Chorvatů z pluku Sluiner.

12. březen 1757 se stal dnem, kdy v naší obci a jejím blízkém okolí, vystřídala běžný denní ruch, klid a "pohodu" válečná vřava, která přinesla do domovů Oldřichováků jen strach a beznaděj v podobě svištících kulí a smáčela místní půdu krví.

Podle jedné verze, která čerpá z Die Kriege Friedrichs des Grossen sv. 3 vol. 2, Berlín 1901, strana 30 - 31, se Rakušané vydali Prusům vstříc a střetli se s nimi někde v lese mezi Raspenavou a Oldřichovem. Měl jim vyjet naproti malý oddíl husarů, který je chtěl nalákat do pasti. Tu tvořili Chorvaté poschovávaní za stromy, kteří měli Prusy zasypat náhlou střelbou.

Prusové skutečně na rakouské husary, kteří se před nimi objevili, okamžitě zaútočili, dali se do jejich pronásledování a byli při tom napadeni Chorvaty. Nenechali se však zastavit a pronásledovali Rakušany až k Oldřichovu v Hájích. Tady se uvádí ztráty Rakušanů 33 mužů, což je přesně jako počet ztracených rakouských koní v dalším zdroji. Prusové přiznali 3 padlé a 10 raněných husarů.

  Podle druhé verze, čerpající z Militaerischer Nachlass sv.1, vydaný v Lipsku r. 1858, str. 353-354, došlo k boji až přímo u Oldřichova, kde na ně Rakušané čekali. Na vesnici zaútočili pruští husaři, které nezastavila ani prudká palba Chorvatů poschovávaných za ploty a stromy. Tady se jedná o zprávu vévody Bevernského, napsanou ve Frýdlantu právě 12. 3. 1757. Ten se v ní zmiňuje, že Prusové měli jen dva lehce raněné, ale tohle bylo prý běžné zlehčování vlastních ztrát, aby více vyniklo jejich vítezství. Podle Prusů mělo v boji padnout asi 50 Rakušanů, 10 jich mělo být zajato a přišli také o 33 koní. Nějaký popis z rakouské strany se panu Javůrkovi nepodařilo dohledat, a tak se jejich ztráty nedají potvrdit.

  Tuto skutečnost mi doložil i kopiemi stran z již výše uvedených zdrojů a v neposlední řadě i z knihy Pragmatische Staatsgeschichte,8. díl z roku 1767 str. 281. Na základě těchto informací se mi podařilo dohledat ještě kreslené vyobrazení této události i s popisem, které je součástí tohoto článku. Dle kostela na obrázku je sice patrné, že se zřejmě nejedná o autentické vyobrazení, protože naše obec prý kostel nikdy neměla, ale kdo ví - třeba i o něm se někdy, někde, nějaké zmínky najdou ... vždyť jak se naše kronika zmiňuje, všechny průchody vojsk byly spojeny s pleněním a požáry .... to by už ale byla pouhá spekulace!

Všechny informace k této události jsem přeposlal i naší kronikářce paní Vávrové, která je jistě využije k doplnění kroniky, protože by byla velká škoda, kdyby tento kus historie upadl opět v zapomnění, jelikož co se velikosti naší obce týká, šlo dle počtu zúčastněných a padlých vojáků o potyčku docela velkou, ač bráno z celkového pohledu Sedmileté války, zřejmě zanedbatelnou.

Budiž to pro nás prosím i připomínkou toho, že většina starostí a třeba i nesvárů, které v dnešní době řešíme my, jsou v porovnání s těmi, kterým museli čelit obyvatelé Oldřichova před více jak 250 lety, přeci jen trochu malicherné a podaří-li se nám přijmout tuto myšlenku, budeme možná již zítra vidět náš domov a společné žití v něm, v úplně jiném světle.

Martin Hodač

hi01

hi02

hi03

hi04

Starší příspěvek Cvičení hasičů v Mníšku
Novější příspěvek Koncert v Besedě