Dům v louce – rodinný objekt v Oldřichově v Hájích    

Dům v louce – rodinný objekt v Oldřichově v Hájích    

 Jana Mejzrová 

Čas od času se širší veřejnost začne zajímat o novodobou architekturu a většinou se zároveň rozdělí na její příznivce a odpůrce. Tím spíše, když se jedná o chráněné území, kde je ráz krajiny a staveb střežen více než jinde. Stalo se tak i v případě nové stavby v louce na kraji obce Oldřichov v Hájích.

Pozastavujeme se…

Vážená redakce, asi nejsem sám, koho nejen upoutala, ale dost možná i překvapila zvláštní stavba, rostoucí v Oldřichově v Hájích západně od hlavní silnice, zhruba za areálem Ekocentra Střevlik. Proč překvapila? Jedná se o pohledově jednopodlažní, velmi široký dominantně prosklený objekt v prudce moderním a technicistním stylu, přičemž značná část stavby bude zapuštěna do terénu a snad i zakryta travním porostem. Rozměrově lze tuto stavbu přirovnat nejspíš k menší továrně či kravínu.

Zdrojem údivu mého a mé ženy však není ani tak tvar či styl vznikající budovy a už vůbec ne pověsti o stavebníkovi a výši jeho investice. Pozastavujeme se nad faktem, že staveniště se nachází na území CHKO Jizerské hory, kde v mnoha jiných případech a ve stejně exponovaných lokalitách Správa CHKO klade poměrně přesně stanovené požadavky na vzhled obytných staveb, proporce a rozměry jejich hmot včetně sklonu střech, počtu a tvaru oken.

Tyto požadavky v mně známých případech směřují k dodržení alespoň základní podobnosti s regionálně tradičním typem domu, vycházejícího z místní lidové architektury a obohaceného mo­derní vilovou výstavbou z první poloviny 20. století. Ta navíc v oblasti Liberecka, Jablonecka i Frýdlantska většinou respektovala tradiční vzory – známé mansardové střechy, kamenné podezdívky, „chalupní“ členění oken apod.

Oldřichov v Hájích je přitom jednou z nemnoha obcí na území CHKO a nejbližšího okolí, která si zachovala celkově příznivou kvalitu tzv. sídelního obrazu – dosud zde panuje soulad mezi jednotlivými budovami, jejich stylem a architekturou, logikou a přirozeností jejich rozmístění v terénu; celkový vzhled sídla se ve vztahu k reliéfu a krajině vyznačuje jistou líbezností (byť nesrovnatelnou s některými obcemi jižního Jablonecka). Sídelní obraz je vlastně obdobou pojmu krajinný ráz, který čtenáři našeho časopisu určitě znají a chápou.

V žádném případě tímto nekritizuji vyžadování podobných pravidel pro regulaci individuální výstavby – naopak jsem přesvědčen, že stavební úřady svou bezbřehou benevolencí výrazně přispěly k zoufalému vzhledu mnoha obcí Libereckého kraje (zvláště na Frýdlantsku). Na jedné straně vidíme až neuvěřitelný nevkus a upachtěný primitivismus dlouholetých vlastníků nemovitostí, kteří nahradili předchozí německy hovořící majitele a za dlouhá desetiletí původně krásné domy proměnili v ohavné, mnohokrát přestavované a rozšiřované slepence (okna jsou buď stará paneláková nebo co nejlevnější plastová či obojí), na které se téměř nedá pohledět bez nevolnosti. Na straně druhé stojí současná zcela bezduchá výstavba, která buď odráží neukojené ego stavebníka (to spíše výjimečně), anebo (mnohem častěji) honbu za co nejnižšími stavebními náklady. Nebyl by žádný problém sestavit tlustou obrazovou publikaci „Zprzněná tvář měst a obcí Jizerských hor“…

Teď ale nutně vyvstává otázka, zda podobná pravidla byla vyžadována také pro onu rozsáhlou prosklenou přízemní haciendu v Oldřichově v Há­jích. Anebo existují jiné požadavky pro Oldřichov a jiné pro Bílý Potok a pro Horní Polubný?

Vyvstává ale ještě mnohem závažnější otázka – kdy se konečně dočkáme smysluplné regulace tak, aby vzhled obcí nebyl devastován stovkami primitivních a ohavných dostaveb, přestaveb a přístaveb jednotlivých hloupých majitelů? Podotýkám, že snadno doložím další desítky pozitivních příkladů, kdy majitelé udržují či rekonstruují domy velmi vkusně a citlivě; existuje i mnoho povedených novostaveb!

Co konkrétního v této věci vlastně dělá Správa CHKO a kde je to již plně v kompetenci obcí, jejich zastupitelstev, rad a stavebních úřadů? Chceme vůbec, aby města a vesnice v Jizerských horách vypadaly kultivovaně a získaly zpět aspoň část dávného půvabu, anebo to necháme dál jít balkánskou cestou posledních desetiletí?

Po důkladném zvážení a s plným vědomím…

V průběhu roku 2013 se na louce v Oldřichově v Hájích objevila veliká jáma, připomínající kamenolom. Nemohla ujít pohledům místních lidí ani návštěvníků a otázky se začaly hrnout. Jak je možné takto stavět v chráněné krajinné oblasti? Je to nějaká protekce? Kdo to povolil?

Zkusme se na případ podívat pěkně od začátku. Byla-nebyla louka na okraji Oldřichova v Há­jích. V roce 2008 přišli potenciální kupci s plánem na umístění rodinné usedlosti v proluce mezi dvěma původními staveními. Správa CHKO Jizerské hory záměr vyhodnotila jako možný – doplnění proluky u místní cesty, v okrajové části CHKO, poměrně blízko souvislé zástavby, není v nijak zásadním rozporu se zásadami ochrany krajiny. Než se ale záměr dostal do změny územního plánu jako plocha pro bydlení, podstatně se změnil zájemce o pozemek – na scénu vstoupili manželé Kozlovi s úplně novými představami o bydlení a architekt Pantelis Larcou, který jejich představy ztvárnil do studie. Světlo světa, zatím na papíře a v počítači, spatřil Dům v louce (možná se tenkrát ještě tak nejmenoval). Veliký oválný přízemní dům s vnitřním atriem, zapuštěný do mírného svahu, téměř celý zakrytý zeminou, se zelenou zatravněnou střechou. Zpočátku měl být jeho součástí i te­nisový kurt a venkovní bazén v louce nad do­mem. Z průvodní zprávy ke studii cituji: Cílem bylo vy­tvořit architektonické dílo, které zapadá do okolního terénu a splyne s přírodou. … Dům by neměl být z dálkových pohledů moc vidět. … Dům je částečné zasypaný zeminou a tím splyne s okolním terénem. I když dům vytváří vnitřní dvůr, z dálkových pohledů je vidět jen jeho přední část. Tím působí mnohem menší, než ve skutečnosti je. …

Co teď s tím? Kdo je kompetentní posoudit, zda lze takový dům právě tady postavit? Při hledání odpovědi se dostáváme do obecnější polohy povolování staveb a posuzování architektury. Kdo je oprávněný posuzovat dílo, které vytvořil autorizovaný architekt, s diplomem a kulatým razítkem? Pouze ten, kdo je k tomu oprávněn tak říkajíc ze zákona. Stavbu povoluje stavební úřad, který využívá příslušných podkladů – podmínek platného územního plánu, stanoviska obce jako účastníka řízení (v případě větších měst to může být i hlavní městský architekt, na menších obcích je zodpovědnost pouze a jen na zastupitelstvu), závazných stanovisek dotčených orgánů, vyjádření veřejnosti.

To vše musí stavební úřad posoudit a zkoordinovat. V tomto postupu hraje dosti vý­znamnou roli orgán ochrany přírody a krajiny (v CHKO a národních parcích jejich správa, mimo ně odbor životního prostředí obce s rozšířenou působností), kterému je zákonem svěřena pravomoc posuzovat vliv staveb a jiných činností na krajinný ráz. A je to pravomoc nejednoduchá a závažná. Jaká zvolit kritéria pro posuzování, aby bylo co nejobjektivnější? Jednoznačně je to působení domu na konkrétní okolní krajinu. Vizuálně, te­dy svým vzhledem a vztahem k okolní zástavbě (měřítkem, výškou, hmotou, tvarem, barvou, strukturou) a sousedícím pozemkům. Dále provozem, tedy čerpáním zdrojů vody a energií a na­opak produkcí odpadů, a také působením na okolní pozemky, výsadbami, terénními úpravami, zpevněnými plochami, oplocením, změnami vodního režimu, především vsakováním vody a hospodařením s ní. Zejména v CHKO a národních parcích tak v praxi spočívá velká zodpovědnost na jejich správách. Dá se stručně shrnout do věty, kterou investoři slýchají na obecních a stavebních úřadech – dojděte si na správu. To záleží na nich.

Vizuální soulad novostavby s okolním prostředím, který je jistě veřejností nejsledovanějším projevem, nabízí v krajině dvě odlišná pojetí:

1.respektování struktury a charakteru stávající zástavby v místě i širším okolí je jistě zcela namístě u nadzemních staveb, které se prostorově uplatňují v celé nebo v části své hmoty, z více stran – měřítkem, hmotou, tvarem i barevným působením na své okolí včetně řešení zahrady či bezprostředního zázemí domu, oplocení, zpevněných ploch, opěrných zdí, doplňkových staveb, které z velké části dotváří celkový dojem ze stavby (a mohou ho i významně poškodit) – většina stavebníků volí tuto variantu nadzemní stavby (mimo jiné z finančních důvodů);2. respektování charakteru terénu, geologického podloží a vegetace lze uplatnit v případě podzemních staveb, zapuštěných do terénu, které se uplatňují čelní stěnou a terénními a sadovými úpravami okolí domu s minimálním zásahem do okolního prostoru – řešení je finančně i projekčně náročné a výsledek závisí na dokonalé spolupráci projektanta, investora a dodavatele stavby.

Po obecnější odbočce se vraťme ke konkrétnímu domu. Na stole tedy leží studie domu a rozpracovaná změna územního plánu obce Oldřichov v Hájích, která řeší změnu vymezení plochy bydlení pro umístění atypického domu. V této fázi, na sklonku roku 2009, Správa CHKO JH s vědomím plné zodpovědnosti za své rozhodnutí využila možnosti posouzení neobvyklé stavby architektonickou komisí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která je poradním orgánem ústředního odborného pracoviště. Z pěti externích členů – architektů – se většina shodla, že se jedná o kultivovaný, elegantní návrh, který by neměl narušit harmonické měřítko krajiny. Po pravdě řečeno, výsledek nebyl zcela jednoznačný. Jako problematické se jevilo umístění v kontaktu se stávajícími objekty a netypické zapuštění do terénu. Diskutovala se velikost stavby, reflexnost velkých prosklených ploch a působení osvětleného domu v noci, vegetační úpravy a především, jaké charakteristiky krajiny zásadním způsobem ovlivní. Konečné rozhodnutí ovšem tak jako tak zůstalo na Správě CHKO JH. V dubnu 2010 nechal investor na její žádost v místě budoucí stavby vytyčit její obrys pro lepší představu měřítka. Správa nakonec, po důkladném zvážení všech rizik, s plným vědomím své zodpovědnosti, tímto okamžikem vstoupila na tenký led a změnu územního plánu pro Dům v louce odsouhlasila; cituji: Navržené vymezení a plošné a prostorové podmínky pro lokalitu 4/1 vytvářejí předpoklady pro umístění stavby, která bude respektovat pozitivní znaky přírodní a kulturní charakteristiky – částečné zapuštění stavby do terénu, zatravněná plochá střecha, maximální respektování modelace původního terénu a luční vegetace, nekonkurování tradičnímu charakteru zástavby.

Podmínka v územním plánu – Připouští se atypická stavba, která neodpovídá místně tradičním proporcím okolní zástavby – jednopodlažní rodinný dům atypického půdorysu s vnitřním atriem na svažitém terénu – v horní části zapuštěn do terénu, ve spodní části nad úrovní upraveného terénu, ploché zastřešení do terénu částečně zapuštěného objektu bude zatravněno. … Nepřipouští se výstavba samostatných garáží. Převažující část výměry plochy bude respektovat stávající stav (louka).

Následně se rozběhl proces projektování a povolování nového domu. S architektem i projektantem prováděcího projektu se ladila definitivní výška čelní stěny nad terénem, detaily terénních úprav, vnějších povrchů a příjezdové komunikace, citlivé oplocení, sadové úpravy.

Výsledkem je amébovitý tvar půdorysu s vnitřním atriem, s rovnou zatravněnou střechou, kromě čelní stěny zapuštěný do terénu včetně za­hrnutí bočních částí zeminou v kombinaci s žulovými balvany a zasypání zeminou po parapety pásových čelních oken. V exteriéru by se měla uplatnit pouze prosklená stěna s antireflexní úpravou, barevně přizpůsobenou prostředí, shora rámovaná pásem liberecké žuly a svahy se zelení. Shora pak pouze travnatá plocha louky s pásem trnitých keřů, chránících proti pádu ze střechy a nahrazujících oplocení, které by jinak výrazně zasáhlo do klidných vodorovných linií domu. Zpevněné plochy jsou minimalizované na úzký perkový chodník podél domu a příjezdovou cestu s rozšířením před garáží.

Do terénu zapuštěný dům s nízkoenergetickým standardem je složitým technologickým systémem s řadou zařízení, která je nezbytné umístit v jeho okolí tak, aby byla co nejméně nápadná – studna a vodovod, čistírna odpadních vod, dešťová kanalizace a vsakování dešťových vod, revizní šachty, zemní vrty pro tepelné čerpadlo, odvětrání. I jejich nadzemní části budou nakonec začleněny do terénu a vegetace. Oplocení je povoleno pouze symbolické drátěným ohradníkem.

Dům je těsně před dokončením a nastává období očekávání, nejistoty a pochybností, jak celý projekt dopadne. Požádala jsem proto i architekta Pantelise Larcou, který na stavbu pravidelně dojíždí a hlídá všechny detaily, o jeho osobní příspěvek a on neodmítl. Z jeho zprávy vybírám: Ná­vrh rodinného domu je výsledkem dlouhodobé spolupráce architekta s investorem. Výsledkem vzájemné důvěry a pochopení je architektonické dílo, který zapadá do okolního prostředí a je v souladu se současnou architekturou, která ma­ximálně respektuje kontext prostoru, kde je umístěná a splyne s okolní přírodou.

Dům je navržen jako nízkoenergetická stavba s využitím moderních technologii pro stavbu takových domů, jako je orientace sever jih a akumulace sluneční energie, tepelná čerpadla, speciální kotel na dřevo, kvalitní tepelné izolace a zelené střechy. Je to jednopatrová bezbariérová budova, která je citlivě a cíleně vestavená do mírného svahu, tak, že ve finále působí jako jeho přirozená součást. Dům respektuje morfologii terénu a je zasypaný zeminou tak, že splyne s okolní přírodou.

Dispoziční schéma rodinného domu vytváří vnitřní atrium. Jednotlivé místnosti jsou otevřené do tohoto vnitřního prostoru, kde je garantované soukromí všem uživatelům, ale současně skrze skleněné stěny zůstává celý dům otevřený do okolního prostředí. Vnitřní dispozice řeší dvougenerační bydlení rodiny a obsahuje vše, co by moderní novostavba měla mít, a zajišťuje tím i to, že v budoucnu nemusejí vznikat další vedlejší stavby. Hmota domu z dálkových pohledů je minimalizována tím, že je vidět jen částečně přední fasáda. Objem domu působí mnohem menším, než je, a to i kvůli zčásti zasypané přední fasády domu. Použité stavební materiály jsou beton, místní liberecká žula, dřevo a sklo. Architekt doufá, že tento dům, který je výsledkem velkého úsilí všech zúčastněných a hlavně velkorysosti investora a zástupců Správy CHKO JH a diskuse kolem něj, pomůže odborné a laické společnosti přijmout s větší lehkostí umístění tohoto typu staveb v rámci chráněných oblastí. Minimálně rozpoutá jistou diskusi, která je nutná pro překonání zažitých schémat.

Nyní, kdy článek vychází, je dům a jeho okolí stavebně téměř hotové, nicméně to, jak bude působit v krajině, uvidíme nejdříve za rok. Dříve se trávě a dalším rostlinám nepodaří dobře uchytit a obklopit stavbu, jejíž budou nedílnou součástí, a pomoci jí více či méně splynout s okolím. Během té doby budou jistě probíhat další diskuse a polemiky a věřme, že se jim nebudou bránit ani stavebníci, kteří zde chtějí mít trvalé bydliště. Počkejme si také na to, jak dům ohodnotí odborná veřejnost.

zdroj:http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=12627&Itemid=40

foto:Jiřina Vávrová

img_0288

img_0291

Podrobnosti

Úřední hodiny:

Po 8:00 - 11:00, 12:00 - 16:00
Út 8:00 - 11:00, 12:00 - 14:30
St 8:00 - 11:00, 12:00 - 17:00
Čt 8:00 - 11:00, 12:00 - 14:30
8:00 - 11:00
  • Adresa: OÚ Oldřichov v Hájích 151, 463 31
  • Tel.: (+420) 482 725 093-94
  • Tel.: (starostka Jana Šťastná) 775 280 562
  • e-podatelna: podatelna@oldrichov.cz
  • Datová schránka: 6tfbi63
  • IČ: 00481483
  • Pověřenec pro ochranu osobních údajů:
    Karel Pokorný, tel.: 482 363 846, 602 833 524

Souhlas s používáním Cookies

Pro správné fungování tohoto webu se používají soubory cookies.
Cookies nepoužíváme pro žádné marketingové a analytické účely.